Honda NTV 650

   Rychlí zlí jazykové nazývají tenhle kousek strejcovskou motorkou. To se dá přeložit jako pohodlný a spolehlivý cestovní motocykl klasických tvarů pro motorkáře jezdící raději turistiku, než trávící většinu času na zadním kole a následně v garáži šťouráním se v ložiscích hlavy řízení.
   Vidlicový tříventilový dvouválec je chlazený vodou a jeho zdravých padesát koní táhne slušně od tří a půl tisíc, ale ohleduplné zápěstí sveze na pětku i při dvou. Má v hlavách po dvou svících a možná i proto ochotně naskočí i při mínus pěti. Maximálka je budíkových sto osmdesát a motoru naprosto nevadí delší jízda po dálnici rychlostmi do sto padesáti. Ovšem nad sto třicet už máte dojem, že visíte za hlavu přicucnutí na gumovém zvonu. Inu, naháč. Na Revere sedíte s koleny dost skrčenými - stupačky jsou jasně moc vysoko. To se příliš nekamarádí s extrémně dlouhými etapami při cestování , na druhou stranu to ovšem bujný strýc může do zatáček řádně složit, než si škrtne. A od tuhého ocelového rámu vynadáno zaručeně nedostane. Kdo se nerad maže s řetězem, má na NTV pořád čisté tlapičky - kloubový hřídel kardan šetří Vaši pokožku. A peněženku, protože koupe li se v oleji, jest věčný. Takže jednou za čas vytočíte šrouba špunta na skříni převodu u zadního kola a zadíváte se do temnot. Leskne li se tam hladina oleje, zas ho zašroubujete a jedete se projet. Což samozřejmě neznamená, že nebudete olej pravidelně měnit. Kardan je schovaný uvnitř jednoramenné kyvky s letmo uloženým kolem - proč letmáč, to je mi dodnes záhadou. Nepopiratelně to však dobře vypadá a demontáž zadního kola je díky tomu (a hlavnímu stojanu) zábavně snadná. Zajímavým detailem jsou hezká třípaprsková kola s loukotěmi ve tvaru funkčních vrtulových listů. Jak se při jízdě kola otáčí, loukotě foukají na brzdové kotouče a vyfoukávají z nich prach. Účinek se zřetelně projevuje po delších jízdách - levá strana ráfků je špinavá víc než pravá. Toť vše. Brzdy totiž nepatří mezi lechtivé (vpředu jen jeden kotouč) a je třeba za ně víc vzít, zvlášť přisedne li tlusťoch. Ten si vzadu komfortně lebedí a může se držet masivního hliníkového madla. Jízdám se živým těžítkem taky nejvíc vyhovuje zadní odpružení se seřizovatelným tlumičem. Seřizování se děje snadno otáčením velkým plastovým kohoutem pod levou kapsou. Při jízdě sólo je ale zadek tvrdý i při maximálním povolení a na našich cestách to pak drncá. Náprava - vemte stopaře. Předek nastavitelný není, funguje ale docela dobře.
   Asi nejchutnějším soustem pro nás chudší je spolehlivost, životnost a nežravost. Dlouhodobě vychází spotřeba zhruba na pět litrů, přičemž olej nepije takřka vůbec. Co mě uživatelsky naopak dere, je úplně přiblblé sundávání sedla - jednak je zámek schovaný pod zadním světlem, kde trpí špínou, a jednak potřebujete tři ruce. A zaručeně aspoň jednou zapomenete klíček v zámku, protože sedlo stačí zpátky jenom zacvaknout a klíček není pod světlem vidět. Musel to vymyslet záškodník nastrčený od konkurence.
   Zajímají li vás produkované hluky, tak na pravou stranu vyvedený extra krátký výfuk buřtík (aby bylo dobře vidět letmo kolo) vydává tiché, tlusté bublání. Naproti tomu z převodovky, jakkoli funguje bezvadně, vychází občas při přeřazování z jedna na dvě kravál jak z kovárny.
   Že by to nemělo jinou chybu? No, sedlo by mohlo být tvrdší - po dlouhé cestě už lehce budí dojem jízdy na syrovém mase. A pokud jde o jízdní vlastnosti - Reverenda ráda padá do zatáček. Já sám to nepovažuju za tlumič požitku z jízdy a nakonec je to lepší, než kdyby ráda padala do stoky.