Každá doba má své sny. Když před téměř čtyřiceti roky začala Jawa naplňovat svou touhu po Západě a po náročném americkém trhu zvláště, bylo to daleko jednodušší a méně bolestivé než kdykoliv potom. Z toho snu se tehdy zrodila Jawa 350 Californian, jejíž pneumatiky skutečně šuměly po amerických silnicích. O čem asi sní nový "calif", s jehož výrobou se v Týnci před nedávnem začalo?

   Myšlenka výroby retromotocyklu je paradoxně tak jednoduchá, že Jawě trvalo v nových hospodářských poměrech přes deset let, než ji přijala. O to více z celého příběhu ční skutečnost, že ještě musela přijít z ciziny, kde na ni zapracoval francouzký importér. Továrna v Týnci na jeho požadavek naštěstí zareagovala pohotově a krátce po splnění dodávky pro Francii se nový Californian dostal také na skandinávský a nakonec i domácí trh. Přitom pro většinu značek, které zaspaly vývoj, právě toto při troše pečlivého přístupu nejjednodušší a nejpřirozenější cesta k prodejům.

Exportní artikl na velkých kolech

   Po tuhých padesátých letech, kdy výrobě v Týnci vládly poslední péráky a nové kývačky, přišla léta šedesátá a s nimi určité uvolnění směřující k jaru 1968. Západ nám začínal být zase blíže než předtím, a to se odrazilo i na situaci v Jawě. První Californiany se objevily ve zkušebnách národního podniku motocyklových závodů v roce 1965 a vycházely z modelů sport na devatenáctipalcových kolech Vývoj tohoto legendárního typu jsme popsali v supermotu 1/2002. Jawa 350 Californian IV z roku 1973, kterou přivezl k testování její hrdý majitel pan Miroslav Petrtýl, je ve stoprocentním stavu a pochází z posledních sérií s exportním světlometem Bosch a zadní lampou Lucas. Moderním prvkem těchto posledních motocyklů bylo oddělené mazání Oilmaster, ke kterému se po úpravě Jawa vrátila v devadesátých letech. "Čtyřkový" Californian vynikal čistými tvary a jakousi nedbalou elegancí. Jeho motor měl základ v kývačkovém, respektive "panelkovém" bloku, na němž byly posazeny nové válce a hlavy s hranatými chladícími žebry o vyšší účinnosti, což odpovídalo vyššímu kompresnímu poměru a zvýšenému výkonu.

Třicet let "vývoje"

   Nový Californian si nehraje na retrobike. On jím ve skutečnosti je, protože veškerý zásadní vývoj "třipade" ustrnul v sedmdesátých letech. Popsaný motor Californianu IV nahradil lehce pozměněný dvouválec UŘ, známý především z modelu 634, a v osmdesátých letech přišla modernizace do hliníkové podoby 638. Ta se ovšem podle názoru mého i skutečných odborníků tehdejší Jawy příliš nepovedla, a to dědictví se s Jawou táhne dodnes. Slabiny posledního dvouválce jsou v podstatě tři: celohliníkový motor je továrnou na rámus, což v praxi znamená, že takové zvuky, které litinový válec utlumí, hliníkový na velké ploše žeber ještě zesílí a předá okolí. Nový motor také kvůli širšímu klikovému hřídeli na čtyřech ložiskách (dříve tři) více vibruje. A nakonec posunutím nepatrně většího výkonu do vyšších otáček se zhorší průběh točivého momentu ve středním pásmu, čemuž zdaleka neodpovídá čtyřstupňová převodovka.
   Naproti tomu se nový motor o něco lépe chladí a díky uložení pístních čepů na jehlách (aplikovánu už u 634) není tolik náročný na mazání. Některé změny prospěly primárnímu převodu, spojce i převodovce, ale přesto je jízda s "litinovým" dvouválcem o poznání příjemnější a klidnější. Mylím si, že rozdíl 10 km/h v nejvyšších rychlostech není v této kategorii nijak významný.
   Následovník legendárního Californianu s jednoduchým trubkovým rámem používá osvědčený dvojitý rám s širším uložením zadní kyvné vidlice, který důvěrně známe již od sedmdesátých let. Tehdy vznikl inspirací z konstrukce úspěšného soutěžního motocyklu Jawa. Dnes nese modernější prvky odpružení a vpředu jednoduchou kotoučovou brzdu s přijatelným účinkem. Odpružení tehdejšího exportního modelu bylo výrazně komfortnější, ovšem brzdy snad nemohly vyhovovat ani tehdy.

Ona trocha pečlivosti

   V sedmdesátých letech, kdy výroba Californianů finišovala, kdy experimenty s modely unifikované řady UŘ vedly k rozčarování a na obzoru byla nová 634, Jawa, která velkými počty zásobovala nenáročný trh SSSR, velmi dbala na detaily pro západní trh. Tak se kromě tuzemských dílů objevovaly na vývozních strojích pro západ komponenty tamnějších renomovaných firem a zpracování, pokud jej lze zpětně posuzovat na třicetiletém historikovi, bylo nadprůměrné. časté problémy tehdy způsobovalo dávkování motorového oleje čerpadlem tuzemské výroby. Tehdy byl také pravděpodobně na vině v ČSSR těžko dostupný odpovídající olej. Výsledkem byl stav, kdy většina tuzemských Californianů přešla na tradiční mazání směsí.
   Současná poslední generace třistapadesátek má Oilmaster s japonským čerpadlem Mikuni a výběr olejů známe všichni. Také zapalovací soustava je na úrovni současnosti. Při přípravě nového Californianu bylo pro výrobce výhodné, že všechny díly byly k dispozici. Nový je jen základ sedla a velké (nikoli přílišné!) množství chromu. Celkově je na nejnověhší variaci legendárního dvouválce příjemný pohled. Smutnější je to však s detaily. Palivová nádrž pochází podle "neoficiálních zdrojů blízkých továrně" z Asie, kde se dnes vyrábí řada dílů na starší Jawy. Bohužel není zrovna kvalitně zpracovaná a levná samolepka loga výrobce na chromovaných bocích namísto někdejšího prolisu věc nezachrání. Podobné je to s levným plastovým výliskem, navazujícím zespodu na trojici kruhových přístrojů, s nemoderními ovladači na řidítkách anebo se starou bolestí krytu sekundárního řetězu, ze kterého neustále uniká mazivo na chromované plechy. Dobré hodnocení si naopak zaslouží zámek zapalování kombinovaný se zámkem řízení a kontrolky s přístroji, jejichž rafičky se nechvějí.

Žádný nářez, ale zážitek

   Ani původní Californian nebyl už ve své době supervýkonným strojem. Tehdy už jeho výkony dokázaly překonat nejmodernější dvoudobé dvěstěpadesátky z Itálie nebo Japonska. Šlo o prožitek v kombinaci se spolehlivostí, moderním vzhledem, dobrým jménem (ještě) a nevelikou cenou. Co z toho nabízí současník, který se za třicet roků od svého předchůdce zase až tolik nevzdálil?
   Pro západního zákazníka, který si přeje mít v garáži téměř historický artefakt a má sympatie k Jawě, není jeho cena vysoká. Český zájemce už na celou věc bude koukat trochu jinak, ale to už není potíž samotného Californianu, ale všech Jaw 350 obecně. Rozhodně nejsou levné a argument koupě nového motocyklu příliš neobstojí. Hru o své jméno Jawa ještě neprohrála, ale skóre není nejlepší, vzhled odpovídá kategorii, a spolehlivost? Všechno je totiž relativní. Jednoznačně však kupujete prožitek. Ať už je to dnes stále více zapomínaný zvuk poměrně velkého dvoutaktu s jeho vůní, zacházení se zpívající převodovkou anebo vibrace, kterých si užijete vrchovatě, a jak už jednou napsal můj kolega, berte je po vzoru některých jiných značek jako pozitivum. To prostě k "třipade" patří, a ta už nejspíše nebude příliš dlouho sjíždět z Týnecké linky. Už nikdy nebude prodejním šlágrem, ale pořád může milovníkům jednoduché klasiky přinést trochu radosti. A o víc jí ani nejde.