Bylo to ještě za soudruha, když v Jawě běžel vývoj soutěžních endur. Byly to úspěšné stroje, ale postupně jim začal docházet dech (ty motorky za to určitě nemohly...). Dvoudobá, vodou chlazená třistaosmdesátka Bohouše Posledního byla jednou z posledních snah o udržení se mezi světovou konkurencí.

   Dnes již víme, jak to vše dopadlo... Ale právě tentoposlední vyvinutý dvoutaktní motor, s objemem sníženým na 250 ccm, si Jawa nechala vyrobit v Pržské Technometře v celku nemalé sérii cca 2.000 kusů a měla úmysl vyrábět cestovní endurko za české peníze. Motory však zůstaly neodebrány a samozřejmě ani nezaplaceny... Téměř po deseti letech, po majetkových přesunech, kdy se Technometra dostala do područí akciovky Praga, kdosi přišel s nápadem motory "uplatnit" a oživit v Pragovce dávno zaniklou výrobu motocyklů. Plány byly veliké, do výroby neměl přijít jen dvoutakt, ale od základu i nově vyvíjený čtyřtakt. Čtyři doby letos sedlal na domácím mistráku a v Evropě Mirek Kučírek a ve světovém enduru vodil prototyp i Martin Lind (vcelku úspěšně, např. ve Stráži byl druhý den třetí...). Jenže od prototypu k výrobě je cesta trnitá... V současnosti je v přípravách série asi 60-ti kusů čtyřdobých motocyklů...
   Pojďme se tedy alespoň prozatím seznámit s Pragou ED 250. Již zmiňovaný motor je vodou chlazený dvoutakt objemu 248 ccm. Sání je řízeno membránou, přívěru ve výfuku ale nenajdete. Ve válci je nikasil, mazání obstarává olejové čerpadlo, které dávkuje olej v závislosti na otáčkách a zatížení. Primární převod koly s čelním ozubením. Spojka je mokrá, mechanicky ovládaná. Převodovka pětistupňová. Sekundární převod řetězem. Rám je ocelový, dvojitý.
   Vpředu je vidlice Paioli (stejnou najdete např. na soutěžních Téemkách...), vzadu je tlumič WP, který působí přes vahadla na zadní hliníkovou kyvku. Pragárnu můžete mít oděnou pouze v černých plastech s modrobílými polepy a modrým sedlem. Motorka má dvě víčka nádrže. Proč? Jednoduše nádrže jsou prostě dvě. Jedna na levé straně, druhá na pravé. Důvod? Technologie výroby klasické nádrže by byla příliš nákladná. Ráfky jsou značky San Remo a jsou z duralu, středy jsou hliníkové české výroby. Endurové pneumatiky se spíše silničním vzorkem do terénu pochopitelně nejsou, a tak jsem je po nafocení motorky ihned vyměnil za něco použitelnějšího...
   Jak se na Pragovce jezdí? Naprosto pohodová motorka, absolutně nenáročné na pilotovy dovednosti. Nabízí vše. Jízda městem, po silnici, po lese, po louce. A pozor, žádné extrémní zážitky od ní nečekejte. Motor táhne z nízkých otáček rovnoměrně, a když chcete zvolit trochu razantnější způsob jízdy, musíte mít neustále prsty na spojce. Charakteristika motoru je taková, že maximální otáčky sebou nepřinášejí maximální výkon, a tak máte zpočátku dojem, že motorka vůbec nejede. Musíte ji totiž včas odřadit nahoru. Za nějakou tu hodinku za řidítky se dá vypracovat vcelku efektivní styl. Pérování je na silnici tvrdší, což v terénu oceníte. Na motokrosovou trať už to samozřejmě zase není.
   K testování jsem měl zapůjčenou Pragu osazenou závodním kitem, který obsahuje jiný válec, Karburátor Bing a komplet výfuk. Výkon se tak z původních 18-ti koní zvýšil na 35, a to už je znát! Cena kitu je cca 10 tis. Kč, to pro ty z vás, kteří již tuto motorku máte... Na našem trhu v podstatě nemá ED 250 přimou konkurenci. Někteří z vás možná znají model CRM od Hondy, ten se ovšem nedováží. Pro civilní použití je Praga naprosto nenáročná, jak finančně tak i údržbou. Není to sportovní náčiní, i když i takové případy už jsem viděl.. Pragovka je prostě hobby motorka!