Od srpna 1998, kdy je silniční enduro Praga ED 250 ve výrobě, opustilo brány hostivařské továrny půl třetí stovky strojů, které v převážné míře putovaly za hranice naší republiky.

   Pragovka se potýká, stejně jako celá řada jiných našich podniků, s finančními problémy. Chybějící provozní kapitál nedovoluje nákup potřebných strojů k rozvoji výroby, o vývoji ani nemluvě. Přesto klobouk dolů; Praga žije, vyrábí a prodává. Dvacet zaměstnanců divize Moto pod vedením Libora Hamouze má v plánu v letošním roce vyrobit celkem 350 kusů (z toho 150 sportovních strojů Praga 610). Dvě stovky dvěstěpadesátek budou putovat do Švédska, Německa, Itálie a Francie, kde je o lehká endura české výroby stále zájem. Přibližně třetina jich bude nabízena za 109.000 Kč (konečná cena pro zákazníka) na domácím trhu, kde je Praga zastoupená celkem třinácti dealery.
   Srdcem silničního endura ED 250 je všem dobře známá poslední vývojová verze dvoudobého, kapalinou chlazeného jednoválce s pětistupňovou převodovkou, určeného v minulosti pro soutěžní Jawy, naladěného na výkon necelých 18 k (13 kW)/6000 1/min. Motor doznal oproti svému předchůdci několik drobných změn z důvodu "civilního" použití a dané legislativy. Predevším byl odstraněn neutrál mezi čtyřkou a pětkou, nová víka nesou značku Praga. Prodejní sériová verze má oddělené nazání Mikuni s nádržkou oleje v trubce rámu, k omezení vibrací slouží vyvažovací hřídel. Jednoválcový motor byl původně koncipován pouze pro sportovní účely a proto nebylo jednoduché dosáhnout odpovídajících hodnot hluku a emisí platných pro sériové motocykly. Proto sáhli konstruktéři po karburátoru Jikov s menším průměrem difusoru a jinou tlumivku výfuku. Tím klesl výkon na již vzpomínaných 18 k. Jen pro informaci, opačnými kouzly, odporujícím ovšem homologačnímu protokolu (montáží speciální sady) lze dosáhnout u daného motoru výkonu až 40 koní při 6500 otáčkách. Za tyto úpravy jsou ovšem už odpovědi majitelé sami.
   Motor se spouští nožní pákou; během testu, který probíhal v zimním období, startoval bez jakýchkoliv obtíží. A to jak ohřátý, vlažný nebo studený, aniž by potřeboval sytič.
   Základem podvozku je uzavřený, pod motorem rozdvojený rám svařený a sešrounovaný z ocelových chrommolybdenových trubek kruhového průřezu. Přední kolo je svěřeno do péče teleskopické vidlici Paioli Blue Steel s průměrem noných trubek 46 mm s kapalinovým tlumením a s možností seřízení útlumu v obou směrech. Zadní kolo ve zavěšeno v kyvné vidlici obdélíkového průřezu tvořené svařencem z lehké slitiny a odpruženo systémem s pákovým převodem na centrálně umístěnou pružící a tlumící plynokapalinovou jednotku s možností nastavení předpětí vnější vinuté pružiny. Kapalinově ovládané brzdy dodává další z renomovaných výrobců - italské Brembo. Přední kolo je osazeno kotoučem s dvoupístkovým plovoucím třmenem, zadní pak třmenem jednopístkovým.
   Sedlo, zadní blatník, podsedlové kryty a boční kryty nádrže jsou tuzemské výroby, ostatní "plasty" nesou značku Acerbis a UFO. Snahou výrobců bylo použít i další výrobky domácích producentů, bohužel většina z nich už nemá co nabídnout. Do závěrečného účtu se tak dostaly pouze značky ČZ (řetěz), Mitas (pneumatiky), Brisk (zapalovací svíčky), HP Sporting (zadní pérování u sériové verze), CZ Plast (dvojitá palivová nádrž) a Gumotex Břeclav (drobné výlisky a těsnění).
   Posaz je velmi příjemný, umožňuje posun těla vpřed či vzad podle potřeby a v závislosti na charakteru jízdy. Sedlo plynule navazující na nádrž umožňuje posaz zcela vpředu tak, aby se co nejvíce zatížilo přední kolo. Bezproblémová je i jízda ve stupačkách, to pro ty, kteří na chvilku zabloudí to terénu, na polní či lesní cestu. Motor má poměrně plynulý zátah už od nižších otáček, nahoře trochu výkonu chybí, ale mějme na paměti, že motor disponuje jen "uškrcenými" osmnácti koníky. Pokud přispůsobíme nároky dané nabídce, nebudeme zklamáni ani motorem ani vynikajícími brzdami, které poskatují stroji o hmotnosti 126 kg (pohotovostní hmotnost) i při maximální rychlosti bezpečné zpomalení na poměrně krátké vzdálenosti. Stejně bezproblémový je podvozek. Na první dotek trochu tvrdší, ale nastavitelný a přispůsobitelný charakteru jízdy i hmotnosti jezdce.
   Nutno podotknout, že v době testu nebyly nejideálnější podminky (leden, sníh, mráz, nové silniční pneumatiky), přesto lze říci, že jízdní vlastnosti a ovladatelnost endura jou velmi dobré. Navíc nízká hmotnost stroje a kvalitní podvozek dovolují krátké výlety "off-road" a rozšiřují tak užitečnou hodnotu dvěstěpadesátky, která má na našem trhu své nezastupitelné místo. Ať už kvůli ceně, užitné hodnotě či nové legislativě umožňující skupině osmnáctiletých až jednadvacetiletých řídit motocykl o výkonu do 34 koní.