"Naším cílem bylo dosažení nejvyššího bodu švýcarských Alp,vrcholu Stilfserjoch v nadmořské výšce 2758 metrů. To se podařilo a abychom se dostali o malinko výš, vyjeli jsme spíše necestou než cestou ještě minimálně padesát metrů nad vrchol. Určitě jsme překonali výšku 2800 metrů a vše máme řádně zdokumentované," řekl bezprostředně po včerejším dopoledním návratu do Zlína Jaroslav Holík.

   Na cestu se minulý pátek vydali otec a syn ještě s Františkem Ševčíkem a Lukášem Malaníkem, s kterými se na motorkách střídali, a doprovodným vozem. V pátek měli pošmourné počasí a celá sobota při přejezdu Rakouska jim propršela. Projeli Německem a třetí den je čekala Itálie a Švýcarsko se Stilfserjochem.
   Pak jsme přejeli čtyři horská sedla a při sjezdu z druhého nejvyššího sedla Gavia ve výšce 2652 metrů nad mořem jsme zjistili, že je tam vozovka zborcená do propasti. Museli jsme se otočit a jet stejnou cestou zpátky, takže jsme už nemohli projet Slovenskem, jak jsme plánovali," uvedl Holík.
   Denně jezdci vyjížděli kolem půl sedmé ráno a jeli až do tmy, asi do osmi večer. Kromě neděle. "Byli jsme zklamáni, že se musíme vrátit, tak jsme vsadili vše na jednu kartu a jeli nonstop celou noc až do České republiky. Nikdo nedodržoval předpisy a motorky trasu zdolaly sedmdesátikilometrovou rychlostí. V pondělí ve čtyři ráno jsme překročili hranici, našli si nocleh a celé dopoledne prospali," popsal Holík poslední kilometry z trasy dlouhé 2141 kilometrů. Jediný problém byl defekt na zadním kole motorky a upadlý kryt řetězu. " Ani jsem nevěřil, že motorky tu cestu zpět vydrží," dodal.
   Tajným přáním Holíka seniora je jet na polární kruh. Láká ho taky Cesta smrti v Pamíru v Tádžikistánu. "Celá cesta vede ve výšce přes čtyři tisíce metrů. Je to ale strašně daleko, takových šest tisíc kilometrů. Cesta smrti se jí říká nejen kvůli nebezpečí přímo na neudržované silnici, ale taky kvůli přepadávání vozů třeba Kurdy nebo Tádžiky," dodal.