Česká legenda se vrací. Po více než 35 letech postavila Jawa tovární stroj se čtyřtaktním motorem pro silniční závody. MOTOCYKL měl možnost exkluzivně otestovat supermono českého mistra Martina Kamenického.
  
   Zážitek, který hřeje u srdce, se odehrává na konci cílové rovinky mosteckého autodromu. V táhlé pravé zatáčce před cílovkou předjíždím pomalejšího pilota na sériové Hondě CBR 900 a vzápětí čekám, že mi to oplatí. Nic se ovšem neděje. Krátce před nájezdem do šikany na konci cílové rovinky se otáčím a vidím, jak se zalehlý jezdec na devítistovce jen pomalu přibližuje. Tak rychlé je české supermono!
   V padesátých letech a počátkem let šedesátých patřily čtyřdobé závodní jawy DOHC k nejlepším strojům mistrovství světa. Éra burácejících čtyřtaktů však skončila v roce 1965. Jawa tehdy vsadila na dvoutakty. Na vývoji slavného dvoudobého čtyřválce 350 se podílel náš nejúspěšnější motocyklový závodník František Šťastný a velkých úspěchů na něm dosáhli Bill Ivy a Silvio Grassetti. V roce 1974 bohužel Jawa pozastavila své aktivity v silničním sportu a soustředila se na enduro a plochou dráhu. V druhém jmenovaném odvětví nyní vládne Jawa Divišov, která postupně dosáhla na ploché dráze téměř monopolního postavení. Britská a italská konkurence se musela smířit s tím, že jí patří místo o stupínek níže.
   Nyní však vyjel z bran divišovského závodu silniční motocykl s jednoválcovým motorem, s kterým hned na poprvé vyhrál Martin kamenický MČR Supermono. Celý projekt začal celkem nenápadně, když inženýři Petr Michalec a Honza Pavlíček dostali za úkol postavit vodou chlazený motor pro dlouhou plochou dráhu. V té době se rovněž rýsovala možnost použití zmiňovaného upraveného motoru pro soutěžní endura. Konstruktéři pod vedením inženýra Václava Míky využili své zkušenosti z vývoje plochodrážních motorů a postavili téměř čtvercový motor s vrtáním 94 mm a zdvihem 90 mm. V té době si v Jawě vzpomněli na Libora Kamenického, který je v minulosti oslovil s žádostí o motor pro závodní supemono. Navíc se jimm nepodařilo sehnat vhodný enduro podvozek ani testovacího jezdce. A přesně v tu chvíli se nabídlo jednoduché řešení rovnice o několika neznámých. V Divišově naladili motor na větší maximální výkon a připravili jej pro zástavbu do supermona. O zbytek se postaral Libor Kamenický se synem.
   Podle vzoru předchozího závodního speciálu Martina Kamenického pochází rám z Cagivy Mito SP, zadní kyvná vidlice je vlastní konstrukce (svařená z ocelových profilů), přední vidlice je vybavena jinými pružinami i tlumičem a vlastní výroby jsou rovněž přední brýle. Motor je osazen karburátorem Keihin FCR o průměru 41 mm a nechybí ani vyvažovací hřídel. Od začátku působí nový prototyp velice věrohodně a to, že zdání neklame, dokazují vyhrané závody v letošním seriálu MČR.
   Po úspěšné sezoně jsme měli možnost tento jedinečný singl otestovat na mosteckém automotodromu. Dá se popsat velmi snadno - jednoduchý, ale efektní. Podvozek se zkrácenou stopou a mírně prodlouženým rozvorem je i přes širší slicky lépe ovladatelný než sériové Mito. Také brzdy nejsou žádný problém. Přední vidlice by však snesla větší rozsah nastavení útlumu, ale nejedná se o sériový motocykl.
   Motor je na prototyp velmi dobře ovladatelný. Spojka a řazení pracují lehce a přesně, závodní jednoválec má úžasně klidný chod. Od 4500 otáček začíná obří záběr motoru, který se ochotně vytáčí až k hranici 8200. Maximální výkon motoru s nesmělým kompresním poměrem (11,2:1) by měl převyšovat hranici 75 k při 8.000 1/min. Maximální točivý moment přitom lehce převyšuje hranici 80 newtonmetrů. V zatáčkovité partii závodního okruhu se jawa vodí naprosto lehce a konkurenceschopná zůstává i na rovinkách při využití maximálního výkonu. Tvůrci motoru ovšem dodávají: "Jsme teprve na začátku. Jak využít maximální výkon, víme nejlépe z plochodrážních motorů a nyní klademe důraz spíše na spolehlivost."
   Projekt vývoje motoru samozřejmě v této fázi nekončí, v budoucnosti by měla vzniknout varianta pro enduro a supermoto. V Divišově postupně modernizují výrobu a jejich největší devizou jsou schopní konstruktéři, pro které jsou motocykly nejen prací, ale rovněž největším koníčkem. Takže nezbývá nic jiného než držet Jawě Divišov palce a těšit se na to, až v motocyklových katalozích bude naše značka zaujímat opět čestné místo.